Lampa a zbytek světa

Déšť jako prostředek
i dar z nebe
padá na kov,
co erozní vlnou žije.

Mění se v barvě,
a přesto se napřimuje
i druhé ze tmy vede.

Slyším pár kapek na svém těle
a proud je příjemný,
protože je z přírody.

Možná i nepatrné předměty
jsou důležitější
než plané věty.

Miluji Tě lampo.
Jsi únikem ze samoty.
Vědrem věčné dobroty.
Sviť pocestným
v lánu strastí
a obejmi je před propastí.
Jsi svědkem průchodu
i mostem v lidském míhání.
Pohladíš nezištně
i vyvedeš z nicoty.


Jsi poezie sama.
Místo nohou máš tyč,
ale víš často,
kam dotyčný -
má jít.

Slovo je živé
a v posunu
nemá mříž.
Prosím, nezhasínej
a dále mile sviť.
Spolu dokážeme
jednou víc.