Podruhé

Vkládám uhlí do kamen
rukou.

Chci cítit
zemité praslunce,
než ho pustím.

V dlani je tvrdé,
černé,
tak jiné,
než čím bylo.

Přikládám
napadne mě,
že zabíjím podruhé.

Poprvé
zem.
Teď já.

Jako bytost z podsvětí,
bez soucitu,
jen přikládá.
















PS: Věnováno všemu, co jsem držel příliš dlouho v dlani.