Do květu ještě brzy
a sluncem do hnízd chlad
fouká, co nechtělo chvěje se
co mrzí, žije v tušení daleko do svitu
zapomnění se vkrádá, ze stínů země
vine se kořeny, kůží a jazykem
a zahoří zahřeje
...snad.

Omar Galliani, Liberate gli angeli
16.03.2026 06:39:48 Jan Kacíř
Snad a nebo jistě. V poslední řadě, na posledním místě. Čekám a sním a nebo...
27.02.2026 18:13:05 jitoush
.....Je to ošidné,lákavé a mámivé.......slunko "předvádí se",jak může hřát někde na chráněném místě....."vyloudí si"pohyb do rozpuků,které pak "šlehne"noční chlad a někdy mráz...a květy,které "podlehnou"onomu "zlatu" ,pak podlehnou sežehlé, vyvolaná nedočkavost stane se pastí........i to je úděl... Kdo si počká,ten se dočká.....Ji.
27.02.2026 08:18:34 Vivien
Trošku smuténka mi přijde. Předjaří umí překvapit, jeden nikdy neví, kdy se to přehoupne. A kterým směrem. Jako v životě .. aby bylo vítání .. musí být loučení ..
02.03.2026 11:58:31 Sonador
trošku je,Viv... je to tím časem a světem, i když je člověku dobře, nějak se to propisuje...
moc děkuju, všem! čtu a vážím si...*
26.02.2026 21:40:19 cappuccinogirl
žití v tušení, to je ale přesně to, co někdy úplně stačí...ne proto, že to musí stačit, ale proto, že tak je to dobře...ani nevim, proč jsem vyťukala zrovna tohle, ale já teď spíš nevim, než vim, takže...*