Tam budu čekat

V tomto světě mě lidé nechápou,
zaslepeni svou pravdou jsou.
Nevidí dál než na špičku nosu,
a jsou součástí jednoho kolosu.

Když oni počítají pasoucí se ovečky,
já sleduji padající hvězdičky.
Moc dobře vím, jak daleko světlo běží
a tak k němu pomalu kráčím stěží.

Vím, že tam někde jsi,
ty, co mluvíš jazykem mé duše.
Na očích si nesu tvé rysy,
ale mysl je utopená v předtuše.

Když mě již tíží nekonečný spánek,
slyším tě v každém šepotu noci.
Vidím nás v zámku ztracených vzpomínek,
kde shledat se opět budeme moci.

V místě mezi sněním a bděním,
kde si ještě pamatuješ sny.
Tam budu čekat s potěšením,
i kdyby to trvalo celé dny.