Tam, kde svět kdysi končil a nekonečno začínalo...
představ si
že teď tu právě stojím
uprostřed
neviditelných úběžnic
to velké pomyslné nic
rozmyté do ztracena
to velké tichohlučné nic
teď mysu zasvěcená
(a tobě)
s přílivem do vlásečnic
okrádám maják o motiv vln
na hraně konce
lapená do úsvitu
v duchu si broukám tvé jméno
meu farol
Meu farol. Oko směru, bezpečí, opěrného bodu, útes na konci světa. Bez konce k srázu obzoru, kdysi vinoucí se obávaná věta.
Být člověku okem "majáku" však obnáší žít z přílivů okolní energie. Mít proč oddolat vichrům, bouřím.
Nad běsi nehmouřit jasné oko.
Nebýt Studeným Krocanem a mořským orlem sápán.
Za dávným odlivem písně J. Lennona a Yoko.
Prý jednoho porugalského rčení k mysu vede cesta jen pro vyvolené, kteří májí pevnou víru. Je tam balvan na který když vylezeš a stoupneš na špičky. Už nebesích dotkneš se lýtek troskotaných hrdiných mořeplavců.
Právě u nás zevluje ještě zima. Však zde u tebe teplý fén a je tu prima.*
27.02.2026 01:09:18 šerý
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk