Kincugi

Dlaně se dnes
nedotkly tmy

a kousek štěstí
cítit smí

z té výšky
z nadhledu
zdá se že bolest chvíli spí
a v ostrých hranách
skrytou krásu nachází
v odlescích odstínů
jež málokdo kdy odhalí

jak projít ohněm
a na popel se nespálit
v hloubi podstaty
něco se navždy změní
jako hlína
tvrdne a křehne zároveň

praskliny duše plní zlaté spoje

po pláči kráčí
cestou léčení
vnitřního zdroje