Přelomová půlnoc

Je poslední den v roce,
tvou dlaň mám v ruce.
Díváme se na třpytící se nebesa,
kde rozplývají se světelná tělesa.

Je po přelomové půlnoci,
čas sladkého polibku nadešel.
Ve vzduchu cítím silnou emoci,
z níž by nejeden taj vzešel.

Avšak počkej přeci chvíli,
abych si vtiskl do paměti moment,
kdy světýlka tvou tvář ozářily
a já měl tak věčný dokument.

Čas všechno bere, beze stopy,
jak vítr smývá starý prach.
Však vzpomínky jsou pevné body,
co zůstanou i v těžkých dobách.

A já si chci navždy pamatovat,
ten jemný dotek světla,
jenž mě donutil krásu obdivovat
a na svět zapomenout zcela.

Teď již světla mohou zhasnout,
rty již dávno vědí, co říct.
V tichu nechám vášeň vzplanout
a vyjdu tak duši vstříc.

P.S.
Psáno v noci posledního dne roku, kdy jsem byl sám, ale ne osamělý.
Tehdy jsem netušil, že některé přelomy nepřijdou s ohňostrojem,
ale potichu, a že ona noc je skutečně přelomová.