... že jednou řeknem kdys ...

 

... a měsíc směje se

skrz větve borovic ...

 

že sobě jsme si víc

 

a rozum v rozvaze

na uzel zaváže

ti jazyk dřív než nehodou

bys řek

 

že modrá

je plná našich

vzpomínek

 

... a měsíc

směje se

skrz větve modřínu ...

 

že sobě jsme si blíž

 

a od slov do činu

dálka nám stráží hráz

 

je konec příčinou

vydržet všechno snáz

a projít dech kde dech je znát

hlasem co šeptá

měl bych

namísto

mám

tak rád?

 

... a měsíc zavěšen

nad hlavou zasněných

 

skrz větve smrků

poslouchá bublat smích ...

 

je štěstí v srdcích 

jen přelud 

do básní?