Vo zlomených duších… a verších přitlučených k citům…

a tak teda jo … vo zlomených duších psáno dost

kost zlomená je v bocích

a v docích polámaná loď

vpadávání do ulit v brouzdavým bytí

žití v kyklopským víru kdesi, proč a kudy?

Víru v Boha opomíjející… skvělý vypadání. Vypadávání.

Fujky monstrózním myšlenkám

a nafoukanosti mouder, byť chytrých…

vím … jsem … žiju … hniju … jo.

Tečka na konci bez konce vět

veršů přitlučených k citům.

Oběšenci slov na vožralých písmenách

bez knih, jen blijózní časáky o čase

směřujících do hnusčasí.

Tečka na konci nevět, co nahlížej v budoucnost.

Svlíkej se z nevědomosti do vědomí

podrž si svý spadlý spoďáry

ať svět se nedívá na tvý vnady

vnady nahýho mozku…

raději nevědet, nevidět, nebejt vidět…

svlíklý myšlenky vo h….

vo lodích, co jsou polámaný a potopený v dějinách svinstva

vo rozbrouzdaných ulitách, kde jsme schovaný jak víra

vo víře, která se potápí nějak divně ulomená…

vo zlomených duších v urvaných kyklopských myslích…