Měsíční mužíček

Prázdné ulice, tma a pocit že svět patří jen vám.
Vzhlížím k měsíci a sleduji měsíčního mužíčka. Kouká na mě svýma velkýma unavenýma očima.
Vím, že jednou bude on vzhlížet ke mně stejně tak, jako já teď vzhlížím k němu.
Jeho slza se pomalu formuje na víčku.
Převaluje se pomalu po jeho tváři a dopadá přede mě jako malý, lesklý diamant.
Pokyne mi hlavou na rozloučenou a já jeho pozdrav opětuji.
Ví, že svět snadno zapomíná.

16.3 0:01