Zraněná duše

Skrývá se za maskou, sotva ji zříš,
tiše a pokorně vláčí svůj kříž.
Zraněná duše v zajetí těla,
zvrácený svět je její cela.

Bloudí jak přízrak, bez jména, bez tváře,
vržena do ticha krutého žaláře.
Ztracená v prázdnu se propadá níž,
však stále jen mlčky dál nese svůj kříž.

V očích jen stíny, prázdný je hlas,
necítí bolest, nevnímá čas.
Ke dnu ji táhne ta železná tíž,
v prachu a popelu hýčká svůj kříž.

Za maskou z kamene, v hloubi své tmy
pohřbila naději, pohřbila sny.
V hrdle má střepy a v srdci jen mříž,
do vlastních žil si vplétá svůj kříž.