Vosková inverze

Jsi nevinně bílá
kanibal svého těla
já se rozpínám
trhám švy svých šatů
rostu vzhůru ke slunci
zatímco ty
se jen vracíš k zemi
couváš do vlastních nohou
až nezbude nic než louže

Moje slzy
jsou sůl a voda
mně neškodí
ale ty?
tvé slzy
jsou tvou krví
tvým masem
pláčeš sebe sama

Já plod plný krve
ty válec z vosku
s tím svým
zlatým hrotem
co ti sedí
na hlavě
jako parazit
a požírá tě

Ale počkej

Až přijde průvan
neviditelný prst
co shodí tvou korunu
zůstane jen provázek kouře
pachuť spáleného vosku
v tu chvíli se potkáme
v té náhlé zimě
kde už není rozdíl
mezi
vyhaslým okem
a knotem