Devátá vlna Karibů

já mívám sen, tak brzy ráno

kdy spát se má, je nedospáno

že slyším dech Tvůj přerývaný

a ústa tvá, jsou sladce slaný

pak po tvé šíji, věřím slibům

jdu cestou víry, jak Karibů

jsem na své pouti mezi světy

jsem verš na konci každé věty

jsi protějšek na druhé straně

úžlabinou, stopou laně

horkým ledem, ve zmrzlém sněhu

sama, která hledá něhu

jsi otázkou i odpovědí

to tajemství jež na mě hledí

a čeká ….

na co?

na touhu pána

na Mendelssohna u piana

při jehož tónech běží míchou

vždy sudá vlna se svou lichou 

a každá devátá pak zpění

a každá z nich má svoje znění

a každá sladce, slaně voní

a každá křičí do umdlení

„Tak to je život?“

 „No je, i není.“

to je úcta, jež si cením

to je milost

před spasením