Déja vu

Naproti mě sedí,
má v očích smutný chlad.
Co stalo se, ony nepovědí:
...zřejmě neumí se usmívat.

Nesmírná síla je v tom pohledu,
jako bych jej dávno znal.
Nevím, zda, vůbec, dovedu
povědět, na co se ptal.

Možná je to mé svědomí,
myšlenka, co vše o mně zná.
Snad nade mnou nezlomí
hůl, ta křídla vítězná.

Naproti mě sedí,
jako bych hleděl do zrcadla.
Zdá se, že jsem u zpovědi:
...jako jáma je - však bez kyvadla.