TICHO

déšť rozechvělý korun stromů
kapky osvěžné z listí prší dolů
po líci a s šíje vášnivé roníš slzy
v oparu mlžně šedivém tak brzy
v stínu jedlí tiskneš se ke mně

v potu se ztrácí slzy z nebe
stisk pevný těl, mně a tebe
poutem vězně připomíná
v cele kde ozvěnou zývá
harfa tóny větru

v nich ozývá se,
nechte mně znít
nechte mně znít