Truchlení

Oplakávám život
po kterém jsem
kdysi toužila

nebyl čas
se zastavit
nebyl čas
vstřebat

všechno co už nikdy nebudu žít

truchlení je tichý nárok

vědomí
že dnes jsem někým jiným
a přesto mi tělo
přestává být cizí

z nepřítele se stávám vlastním domovem

pozoruji siluety na zdech
tajné stíny šťastných rodin
na mé kuchyňské lince
tančí můj osamělý obrys v západu slunce

celý můj vesmír
je střídaní malé dvoučlenné jednotky se samotou

nacházení prostoru v neprostoru

co není venku
vytvářím uvnitř

díky že jsi přišel
příležitostný společníku
bez tebe bych se nemohla dotknout
skrytých míst v sobě samé
je hezké z dálky
zdravit tě nevysloveným zakolísáním tepu

truchlení je němý dozvuk
ozvěna ztráty
nevysvětlitelného rozhodnutí

dnes už netoužím po pochopení jako kdysi
vím proč i kam
vím že

den má omezený počet hodin

a srdce
omezený počet
úderů