Souzený

Krásná slova utichla,

Zbyl jen hřbitov citů.

A já v domnění, že jsem to vydýchala,

Brodím se ve sračkách za úsvitu.

Měsíc na obloze

Ještě tiše pospává.

Temnota mě má v záloze.

Neopouští mě - zůstává.

Drží mě za ruku tak pevně,

Drápy zaryté do mé kůže.

Jsem zase ztracená, zjevně.

Věřím jí, ona nelže.

A tak se plazím

S myšlenkami po zemi,

Že šťastná být,

Mi není souzený.