Vztek

Na obloze pluje bílý mráček,
Ze země na něj zírá
Do ruda rozzuřený chlapeček,
Jak když exploduje sira

Vztek však snaží se potlačit v sobě,
Pouze dlaně sevřené v pěsti,
V dnešní ne moc šťastné době,
Zloba a msta ho již má plně v hrsti

Kdo pochopí proč tak činí?
Kdo zasáhl ho jedovatým šípem?
Nikdo nejsme bez viny
Kouzelnou vodou ho pokapem