Časy se mění

Časy se mění a my měníme se v nich.
Co včera bylo běžné, to je dnes hřích.
Co tichým bývalo, teď do světa křičí,
staré se drolí, nové nás ničí.

Včerejší pravdy jsou dnešní mýty,
V palácích mamon a žádné city.
Z odkazů předků zbyl jenom brak,
budoucnost zakrývá černý mrak.

Svědomí mění svůj kabát i střih,
pravda se ztrácí jak loňský sníh.
Poctivost klopýtá, nemá už hlas,
a křivda se směje, že přišel její čas.

Kdo včera křičel, dnes soudcem se stává,
druhým chce brát jejich vlastní práva.
Kdo kráčel rovně, stranou je tlačen,
bahnem i nevinný bývá dnes vláčen.

Sliby se píší do tekoucích vod,
z úcty a lásky zůstal jen obchodní kód.
Z hodnotných mincí je bezcenný kov,
pravda je vězněná v ohradách slov.

Slova jsou zbraně, úsměv jen klam,
kráčíme s davem, a přec každý sám.
Z mramoru jistot zbyl jen prach,
v sevřených dlaních nám zůstal strach.