Dekadence smutku

Stověžatá Praha šeptá naše hříchy 

A dokazuje dekadenci všedních dní

Těch co jsou možná poslední 

Opředeni touhou po spanilosti ranní kávy

hledáme v smutku stíny padlých andělů 

Ty samozvané vůdce našich snů 

Však ani vrabci již neprosí o odpuštění 

Přestali sebejistě pět jejich písně svaté 

Jako matka, co oplakala své dítko sťaté

Dnes i štěstí v mlze, co u střechy zvonice se tiše plíží

Dodává víru, že prosté ale nám již neublíží