Jednou

vlak prudce zastaví,
aby dal pouta záchrany.
Ve zlomku vteřiny
se tlak dostaví,
krevní oběh bude rychlý.


V zastávce projdou vzpomínky.
Ty hnědé oči zesnulé maminky.


A v jiném vesmíru
i v hlavě číslo dvě
vyjde voják v ženské podobě.


Trauma budoucnosti
kulhá v rozviklané době.


Moment, život nemá křídla,
ale třeba je mít bude.


Souhvězdí se mění
i tělo transformuje.
Moderní je být
i nemít nic.

Dialog se sebou
stále pokračuje.
Jen mozek neví,
kam vlastně poputuje.

Řekne mi někdo,
co je harmonie?