---Polní modlitba---

Anotace: Ve chvíli, kdy se den dohasíná a svět umlká, zjevuje se v krajině stará, tichá, téměř zapomenutá svatost — spojená ne s triumfem, ale s utrpením, chudobou a soucitem... jsou tam pole a v nich kříž, ke kterému nevedou cesty.

---Polní modlitba---
Z letma jen se clony šíří,
područím svých vlastních žní.
Lehké jako smítek chmýří,
končí se ten z větřných dní.

Modré výše sháží váčky,
z přednočního příšeří.
Duše jak by kmitá plačky,
než se obzor rozčeří.

Pod blankytem rudé pláně,
hřbítek v úžlab přechází.
V ústrat vane bídné rámě,
prosté klečí při mlází.

Jemným žalem v meziboří,
klíží oči pocestných.
Z propastí snad rozhovoří,
slzy světců bolestných.