Bezmoc

Tlak v hrudi roste, už nemám kam jít,
myšlenky těžknou, jak olověný štít.
Na chvíli klid, co otupí strach,
jak tichý závoj rozprostřený v tmách.

Pak se to vrací, dusí mě v srdci,
prázdnota se valí, ticho noci.
Bloudím v tom kruhu, co nemá svůj řád,
slíbí mi úlevu — nechá mě spát.