Za noci

Za noci

Dnes noc svoje vlasy ladně rozčesala si;

černé jsou jak pel smrtihlavých křídel

nad krajem.

Roztajem´

v závějích objetí, krůček od početí

a jak březnový sníh stečeme v potůčcích

po horských úbočích, s pouty očí tvých

až pod splav na dosah

od ráje.

Pověz, má milá, není to snad hřích?

V ústech zraje odpověď:

„Nezájem!“

Odseknout však Bohu teď se nesluší.

On přece netuší… On ví…