Kdosi nad námi
tahá za šňůrky, nás Marionet.
Často se stává,
že dojdu tam, kam nechtěl jsem jít.
A, taky říkám,
co nemělo by spatřit světlo světa.
...na kufru přibyla mi nová etiketa.
V ta místa, nikdy nechtěl jsem cestovat,
trápit se a nemít kde spát:
a nikdy nebýt sám.
Kdo tahá za nitky mého života,
je stále se mnou, za mými zády,
ať hýřím, žízním, nebo jsem hlady:
cítím ty pohledy:
- máme své nohsledy.
Možná, že je to v mé hlavě,
nápad, který se rodí právě,
může být důkazem,
že mysl má je přetížena:
vidiny se hmotní:
A, proto, každá pouliční scéna,
do které zapadnu po kolena
zavelí - "osud svůj protni
a zapleť jeho cáry do silného lana" !
...snad zdravý dožiju se rána ?!
10.04.2026 13:43:17 Jiří I.Zahradník
Občas se mi stává, že někam jdu a zapomenu kam, tak se musím zastavit a zamyslet se, kam jsem měl vlastně namířeno.
Myslím, že to nebudou šňůrky, ale začínající demence. :-)
10.04.2026 15:48:44 Kan
Jakápak demence, prostě jdeš, protože musíš. Buď to jsou šňůrky, nebo
dobrý nápad, žádná diagnóza. :-))
10.04.2026 13:22:56 šuměnka
asi jde zas jen o tvého hrdinu, viď?
ten dožije se rána - pokud loutkář jeho bude chtít :DD
10.04.2026 13:34:40 Kan
Ale, samozřejmě, můj hrdina prožívá zajímavé příběhy, o kterých mi po večerech vypráví.
Někdy je rozmrzelý, ale většinou srší optimismem. To se nám to, potom, píše, když nám hrdinové napovídají. :-))