LYSÁ IV.

Ranní je hodina pátá,

chystám se na Lysou,

ty spíš pod larisou,

zatím čas jak blázen chvátá.

Na startu pod Lysou,

jeden cyp druhého zdraví,

pičo i chuju si praví,

šťastni, že tady sou.

Vypálí ve chvíli,

mráz krutý do tváří cejch,

severák přes horu dejch,

zaskučí, zakvílí.

Na horu já běžím zas,

jak klučina hravý malý,

hračku tu včera mi vzali

No a co, tak vem to ďas!

Boty já mokré mám od sněhu,

úsporně nabírám dech,

pot teče mi po zádech,

nohy však hladové po běhu!

Hláška až doběhnou nahoru,

„dělat to nebudu do piče“,

tipnul bys zedníka, dlaždiče?,

Hláška to z opravy traktoru.

Cituje známý ten lékař práv,

Medicíny pak opáčí znalec,

buď hlavně chlapče zdráv,

a oba si zalomí palec.

Večer doma před usnutím,

aniž tělo k tomu nutím,

pohybuje sebou samo,

dal jsi nás zas drahý kámo!

Počkej tedy na nás hore,

rychlý jsi byl Dalibore!

S Parkinsonem pod larisou,

počtvrté dnes běžím Lysou.