Toulám se po hradech
se starou kytarou,
s úsvitem chytám dech
a zpívám si píseň prastarou...
Znám hrady z kamenů
stojící řadu dní,
ve světle plamenů
a v záři pochodní...
znám hrady na březích
velikých řek a toků,
červené věže pokrývá sníh
a padá na hlavy soků...
rytířské souboje
pro lásku konané,
princ táhne do boje
do války prohrané...
na hradním nádvoří
zní klapot kopyt,
rytíři dámám se dvoří
a kůň s králem klopýt...
Zas saháš po meči -
pro víru jdeš se bít...
králové nebrečí...
a klidné stáří chtějí mít...
Toulám se po hradech
se starou kytarou...
Hrady z mých snů,
možná vám hlavu popletou,
hrady,kde lásky spí...
a každé ráno
růže rozkvetou...
Nejseš náhodou do někoho zabouchlej? Aspoň mi to tak
připadlo, jinak, to bys psal o něčem jiném. Je to tak?
10.05.2007 16:37:00 | jehlaspichlas
Báseň hezky plyne
doprovázená kytarou,
mění se v písničku
mým uším příjemnou.
28.04.2007 06:05:00 | s.e.n
..po hradech, krajem, na vodě, v lese...a s kytarou: jó to byly krásné doby :-)
25.04.2007 14:54:00 | skaj
Tak tohle jsi napsal moc krásně...:)I na mě dýchá na hradech jakési kouzlo dávné doby...
24.04.2007 19:01:00 | Lorraine