Alkoholová

V alkoholovém oparu
Se budila,
Objímajíc bílou mísu,
jež pojala
veškeré její ideály.

Jako každé druhé ráno
„Už nikdy víc!“
-zbytečný slib pro nikoho.
Neschopna nic
snad jenom odbourávat

Ta marná snaha umlčet
Hlodavé já,
Zhnusení nad sebou samou.
Tak zničená
Vlastní nespolehlivostí.

S drtivou potřebou lásky
A někoho,
Kdo vyslechne to „nikdy víc“
Vždyť za toho
By vyměnila celý svět.

Ale chlad bílých dlaždiček
Ji vrátil zpět
Do alkoholové reality.