Nevidomě tápeš
po zaseklym zipu
uprostřed ostrůvků nejistoty
sepraných džínů
vražených mezi opilý klín
jedný drzý holky
Ptáš se jí na souhlas
odpoví v duchu
tři stříbrný kroužky
houpou se v uchu
a lahví vodky tě zastudí
na hrotu fantazie
když v pátém poschodí
otevře dveře její máma
no asi se taky spokojím jen s konstatováním, že je to až moc reálné
17.05.2007 15:13:00 | Rádoby zoufalá
hele...tohle neber sto za sto...tohleto je naprosto skvělá báseň..má všechno, co by měla mít....skělý;)
28.04.2007 20:04:00 | Lizzzie