Podvečer

Marně čekám,
že Tvé zaklepání
odstřelí ticho mého pokoje.
V křesle u rádia dřímám
a přiznávám si,
že jsem vlastně ráda,
že nemohu být s Tebou pořád.
Už bych asi nestačila
od rána do večera
a od večera do rána
chytat a vroucně vracet
všechny Tvé smeče.
Pamatuji si Tvé polibky.
Co je proti nim cigareta,
kterou se snažím utěsnit otvor po Tobě,
jímž tak bolestně táhne.