Smutek

Pod uschlou lípou listy sedmikrásky padají
na větvi shnilý věnec z pampelišek visí
vrány bolesti se mému smutku smějí
a krvavé slzy moje líčko zalévají

Pro milého, který mi najevo dává
moje přítomnost stala se pro něj jedem
naše cesta hyne v ruka v ruce spolu nejdem
na rozcestníku každý svým směrem už se asi nesejdem

Se škodolibostí ve tváři a s výsměchem v hlase
o jiných dívkách nadšeně přede mnou mluvil
naší lásko svojí tupostí mezku pohřbil
a naději a lásku též pozbyl

Epilog:
Snad jsi lásko šťastnější, když po tobě jiná leze.
Snad ji od rána do večera líbáš, mazlíš se s ní.
Snad tě nevidí jako zbabělce jako já, jenž mi nedokázal do očí říct, že už mě nemiluje, ale jinou.
Snad zemřeš neboť já kvůli tobě umírám ty VRAHU!!