Přijď, má Lásko!

Anotace: Občas mám srdce plné touhy po tom, kdo je teď vzdálený, okamžik zdává se mi dlouhý jak celé roky, což pak dny! Když do veršů se touha vloží, snad trochu ulevím si tím... Ač dál to píchá jako hloží, že už mám navrch, dobře vím!

Jak Tvé boky zavlnil se lán,
vítr něžné blues si tiše píská,
na palouk u lesa vyšla laň...
Miláčku, mně po Tobě se stýská!

Přijď, má Lásko! Nechci být víc sám!
Chci Tě zas sevřít v svém objetí...
A líbat Tě! A šeptat: "Rád Tě mám!"
Přijď, sic touhou shořím vzápětí!

Přijď, ať kdekoli jsi v tuto chvíli!
Na něžném beránku přileť sem!
Láska Tvá je lék, jímž srdce sílí!
Dej mi jej! Sic navždy ztracen jsem...

Často zalykám se svojí vášní,
bojím se, když zůstávám s ní sám...
A pak váhám /Jaké je to zvláštní?!/
vzít si Tě, když na dosah Tě mám!

Chci Tě mít, však ne jak zloděj pouhý,
bez ohledu na pocity Tvé,
k ukojení sobecké své touhy...
Ale když i Tvoje srdce chce!