Návštěvnost
...Loutky...
...Loutky...
loutky v krátkých sukénkách
já držela je za provázky
a z lásky
šestým prstem na rukou
pohybovala jejich křídly
Labutí jezero bylo tiché
Tak jsem radši hrála
/s nedomalovanou kulisou/
ŽIVOT JE KRÁSNĚ ZLEJ
a unavená vnímala teplo
svého dětského úsměvu
ukrytého za oponou
Při tichém potlesku na půdě
chytala jsem jiskry světa
do nevratné láhve
vypůjčené od štěstí
a připíjela loutkám...
Na co? no na dětství
které se zápálenou cigaretou
loučilo se jednou větou
…dávej pozor, ať mi nevyhoříš...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNádhera,Severko.
10.03.2010 15:15:00 | Zefi
Moc hezke.
27.08.2007 12:59:00 | carodejka
Také jsem dříve loutky vodila za provázky...u každé loutky jsem mívala takové pocity, které mě vracely do dětství a snění. Odměnou byl potlesk dětských diváků.
Moc krásná báseň. A také potlesk posílám.
30.04.2007 10:07:00 | frany73
Imaginární návrat do dětství, slyším u toho hudbu
P.I.Čajkovského. To Ti nikdy nevyhoří...
29.04.2007 20:35:00 | Bíša
Nevím co napsat, ale mám pocit, že něco napsat musím... Je to divný... asi jsem taky loutka..... :(
29.04.2007 20:25:00 | prostějanek
Tvoje JÁ i tvoje básničky jsou strašně krásný, tak "...dávej pozor, ať mi nevyhoříš..."
mám tě ráda
29.04.2007 20:02:00 | lidus
Taky to neumím pojmenovat, ale myslím, že ten pocit znám...
29.04.2007 19:58:00 | hanma
"navždy nepojmenovatelné pocity, ketré pro nás znamenají víc, než prázdná slova..."
řekl jeden chytrý chlápek...a je v tom moná kousek pravdy...cítím to tak...a co se týče tvého já...ať dále chodí na takové nápady s pocity, bez nic by to prostě nebylo ono;)
29.04.2007 19:53:00 | Lizzzie