Žij dokud můžeš...

Noc je stále ještě mladá
a s ránem?
S ránem přijde snad jen zrada,
co zabolí a zlomí náladu veselou,
a trpaslíci jdou, jen jdou....

Nečekej,
až písek v hodinách zazpívá rekviem,
nač vědět jak žít, když vůbec nežijem?
Nač ptát se, jestli žiješ jak se patří?
Vždyť dokonce i vlci jsou tví bratři...

Zjistíš,
že když někdo řekne, jak má tě rád,
předhodí tě hyenám, ať maj´co žrát,
snad aspoň posloužíš jak kvalitní krmení,
když nechceš být tím, kdo svět si nezmění.

Cestuješ
po mapě světa a srdce labyrintu,
pokoušíš prát se - o pointu
a verš tvůj neplyne si lehounce jak by měl,
nešumí v něm ani večerní pláč těl.

Zoufalec
jméno tvé je druhé,
zkus o štěstí si zažádat - třeba nějaké zbude,
prý když je unavené i na vola se posadí
a štěstím obdaří i jeho pozadí...