Paroxysma

Medvídek se v noci
ke mně otočil zády,
vždyť si ho platím
za plyšové přitulení.

Asi není děvka
ten medvěd zakaboněný
zatvrzelý
odmítavý.

A ten vzduch mě zase obklíčil
a já se pousmála
nad vlastní čepicí
s hřebíky zatlučenými dovnitř,
hlouběji něž se kdy
sám dostaneš.

Uvnitř nafouklých žeber
je místo snad i pro
regiment cukrových vat
a laskonek,
jen když
(alespoň na okamžik)
přilepí své umaštěné ručičky
a slepené řasy
na mou zakroucenou páteř.

Propadlými ňadry
a koleny,
které by měly přidat na objemu,
tě už navždy potratím.