Louka

Anotace: Jsem rozkvetlá louka ...........

Jsem rozkvetlá louka,
usedáš do měkké trávy, hlavu si pokládáš do mého klína,
opíjíš se omamnou vůní lučních květů,
piješ mou rosu ze stébel trávy,
chutnáš nektar z květin.

Cítím se blažená, jsem tu jen pro Tebe.
Vánek prohánějící se kolem Ti ševelí do ucha má slova něžná,
nasloucháš, víš, že ta slůvka jsou, miluji Tě.

Dnes nepřišel jsi a neusedl na palouk,
nepřijdeš zítra ani pozítří.
Květy vadnou, stébla již nejsou plna rosy.

Přicházíš a říkáš, že nyní chodíváš na jinou louku,
nabízí Ti svou vláhu, voníš k jejím květům.

Čekám,
doufám, že se vrátíš a objevíš mé skryté půvaby.
Čekám však marně.
Květena povadla, kvítky sklopily svá očka.

Jednou půjde kolem této nehostinné louky někdo jiný,
pozná její krásu a vdechne jí nový život.
Louka opět rozkvete.

I Ty půjdeš kolem té louky a vzpomínky Tě zavolají zpět,
budeš chtít navštívit vábný klín a ucítit tu vůni.

Nedovolím Ti to, nechci již znovu uschnout, nechci cítit bolest uvadajících květin a pošlapaných stébel.

Neokusíš mou rosu, je nyní slaná, jsou to mé slzy,
slzy bolesti a lásky k Tobě.
Neuvidíš ani kout znavených květů, které po Tobě zbyly.

Nasloucháš větru, slyšet zas toužíš ta slůvka sladká,
ten nšak již neševelí slova lásky,
je v něm pouhé, sbohem má lásko.