Jdu s hlavou k nebi zdviženou,
pozorujíce oblohu,tu náhle nade mnou-
-záře prosvětlujíce korunu.
Já hledím stále výš
a výše,
vnímajíc vůni lip a přemýšlejíce o světě..
Plynoucí toky myšlenek v mé hlavě
přeruší náhle ta vůně,
vůně líbezná,
vůně lip...
stále sním a nevnímaje narazím..
óóó ta bolest- v srdci mém- zraje
a já netušíce,
omámena vůní lip,
nedovolila jsem pocítit tu lásku- planoucí..
Kráčím já stále dál,
přemýšlejíc o světě-
náhle to světlo zářivé v dáli mizí,
temnota v duši mé je ostatním cizí...
"Toulavá"... takové mám nejraději. Hezký den a děkuji za návštěvu!
14.07.2007 08:38:00 | Ludmila Ježová
život...
je cesta..
možná s vůní lip
musíš si vybrat
(zhruba ze sta..)
ať tak či onak..
jednou je hůř, podruhé líp :o))
27.05.2007 07:53:00 | Bean
Moc mi tam nesedí ty přechodníky, nemám je moc v lásce...pro mě jsou vždycky rušivý element. ale jinak pškný...
11.05.2007 23:36:00 | paranoidandroid