O pravdě

Někdy se stává,
jó, snad se to změní,
že pravda je hravá
a nebo tu není.
A víno jí chutná,
když nespí, je smutná,
pod očima kruhy,
pro dodání vzpruhy
teď otvírá flašku,
pod vodopád splašků,
co jsou v barvě duhy,
se usmívá tiše,
když kručí jí v břiše
a začíná den…

R:Proč svítání bolí?
Proč noc je tak černá?
A proč musí být lež
lidem tak věrná?
Proč odmítá,
na kříži přibitá,
proč odmítá žít?

Někdy se stává,
jó, snad se to změní,
že pravda je hravá
a nebo tu není.
A víno jí chutná,
když nespí, je smutná
a skosená bídou,
po kostech, co zbydou,
se oddává snění
o lži ve vězení,
o lži na pranýři
a jen netopýři,
co pod střechou bydlí,
jí nedají spát…

R:Proč svítání bolí?...

Kdo ví, kde pravda je,
kde se teď toulá.
Chybí nám údaje,
zmínka jen pouhá,
by nechala za vrátky
na štěstí poplatky.
Tělo své prodala,
umřela, tralalala…