Anotace: ... věnováno K.K.
Proud živé řeky
jménem Ká
opustil navždy obličej
utichl do vzdálených míst
všem smyslům
a ty
dámo věčnosti
už neposnídáš na břehu
sklenku krve
z jeho dlaní
kouty pravdy
slzami nenaplníš
nauč se už dnes
chodit po špičkách
s kyticí sudých květů
svázaných černou stuhou
a s plamínkem vzpomínek
ve svém srdci
11.05.2007 11:18:00 JardaCH
... až řekne ... Tak jdem! ... půjdu jako ovce ... nezakotvený v čase ...
09.05.2007 14:54:00 HarryHH
Rolničky jarem zní, ...
snad ovcí na stráních nebeských
a nebo jsou to zvony tvé cesty poslední ???
Je večer, již se tmí
a s vůní co není, polibků panenských
tvůj čas tě opustí aniž se rozloučí ...
08.05.2007 10:09:00 smudlinek
Zítřejší smrti
Až mě potkáš
budu se bránit
slepě
hloupě
zbytečně
ale budu se bránit
s pocitem
který nikdy nezabiješ
že mám pro koho žít...
07.05.2007 11:44:00 STIMPRE
...život to je pořádně velká louže slziček...ať tě potká a najde si tě i štěstí...a moc děkuju za návštěvy:o)
07.05.2007 11:35:00 Levandule
Uf... tak to mi hodně připomíná moji páteční bolest... obávám se však, že tahle je hlubší... Posílám wistérii... pro hrozny vzpomínek a provonění budoucnosti... :-*