Tušení

Kdybych se procházel po bulvárech velkoměst,
Snad popel z Fénixe našel bych a navždy rozprášil,

Chtěl bych se malíčkem dotknout jen třpytu hvězd,
A pak už nikdy víc nespatřit a nebolet dál už netušit

Tušení že my jsme tou souvislostí mezi sebou samými
Že nebyl nikdy nikdo z nás a nebyla tu pohádka i konec

To kdysi vysněné
Z snašich snů stvořené
I s vůní ječmene (a jahod, máku, chryzantém)
V prachu cest vbolené

Hledači zrození už touží poodhalit roušku vlastní smrti
Ukrytá tajemství louskají v zubech jak burské oříšky