V tónech, jež jsi zdědil po otci a matce
zní země slovanská mocně i sladce
Byť sebevíc hučelo Mississippi
v Tvém nitru rozkvétaly rodné české lípy
a muzika se nesla ztichlou návsí
jenom když letmo po klávesách sáh jsi
I Husitskou jsi uměl slavně hřímat
v časech, kdy se stalo zvykem dřímat
odříkat se bojů předků smělých
kdy za hrst grošů kupovali bardy
aby je zapřáhli do zlaté avantgardy
Zůstal jsi svým, Tvé nitro nekoupili
Vrátil ses k domovu a z něho sál své síly
Proto živ jsi a živ budeš dál
Ty, muzikant, jenž zahanboval krále
lidový člověk, mistr vřelých citů
jenž rytmem vlasti vyrostl do blankytu
Lotinko, Ty jsi mi vyrazila dech! Tak nádherná melodická báseň - já vím, že Ty vždycky, ale musím říct, že tuhle jsem si fakt užila. Tu si prostě musím nechat.
17.05.2007 20:49:00 | Rádoby zoufalá
Já vím, opakuji, co už tu bylo řečeno, ale tohle je prostě tak pěkné, že si to tu repetici zaslouží. Moooooc povedené.
11.05.2007 10:48:00 | Mallerick
Tak, tak.../měla bych to říkat do taktu, ale tohle je vážné téma, tentokrát nebudu žertovat/ Bravo!
08.05.2007 21:36:00 | Navire
..až na měsíc..Serenádu E dur pro smyčce máme též odbojovanou, jen některé věty, nezapomenutelné...a co říká Dvořákovi tvé odpočívající cello?..
08.05.2007 19:22:00 | muzikant
Moc hezká vzpomínka a oslavná báseň na Velkého člověka našich dějin.Krásně to umíš,to bych nedovedla.
Dík za milé komentáře.
08.05.2007 15:24:00 | s.e.n
tak ta se Ti moc povedla..mám rád jeho hudbu...ale i Tvé
básně..prima spojení..:-)
08.05.2007 12:06:00 | jedam