Kytice kopřiv

Anotace: čtetě jako rozhovor dvou osob...

Kytice kopřiv

Zhasněte svíce!
Mon ami, ty to víš…
Mé bílé líce,
jsou mokré již.

Zůstaň se mnou,
nechci další den.
Červánky blednou,
končí můj sen.

Bojím se co bude.
Kopřivy květ,
pro mé srdce chudé
trhá tento svět.

***

Mon amie, já to vím.

Však ty slyš pozorně,
co slovem svým
sděluji pokorně.

Tak tedy, otevři oči,
tohle je svět.
Tvůj sen teď končí,
už nemůžeš zpět.

Bolestně procitáš,
slzy se řinou.
Že jinde se ocitáš,
není tvou vinou.

Usměj se přec,
kopřivy pal,
ta kvetoucí klec,
nezmírní tvůj vlastní žal.

Nech smutek odejít
a přijmi svou bolest,
svůj klid zas můžeš mít
a míru bílou ratolest.

***

Mon ami, co to říkáš?
Že pro mne není cesty zpět
a že musím se vzdáti snů svých?
Proč už mi nezpíváš?
Nechápu smysl tvých vět.

Když můj sen končí,
nemá cenu žít,
vždyť jsem jak opilec noční,
stále musím horké víno pít.

***

Mon amie, ty nechápeš?
Rozsviťte svíce,
neboť tvůj život začíná,
Už neboj se více,
vždyť minulost proklínám.

Tady a teď!
Tak to má být,
vypni hruď směle,
znovu s čistým štítem můžeš jít.

Tvá duše září bíle,
jak oheň víry,
co plápolá dál,
i přes pach zpropadené síry,
jenž tě k sobě zval.

Vypni hrdě hruď
a otevři oči!
Mou nevěstou buď,
neb všechno jednou končí.

***

Mon ami, co´s to udělal?
O ruku mne žádáš?
V té chvíli nejpotupnější,
když poznal jsi můj žal?

***

Ano, má drahá mon amie.
Teď začala jsi žít,
tak zanech slz,
chci tě celou mít.

Povedu tě životem,
v dobrém i zlém,
jak tou nejtemnější hlubinou.
A šatů tvých lem
líbat budu jen
za mdlého světla svíc.

Natrhám kopřiv kytici ,
palčivě vonící,
co rmoutí tvé srdce.
A ohni vydám je,
ať soudný žár stráví jejich zlobu,
nic už jejich hříchy nesmyje,
ať propadnou hrobu!

Však ty teď,
milá má,
jsi volná a svobodná.
Líbáš mně,
tak sladce nevinná.

To je tedy odpověď tvá?
Budeš navždy žena má?

***

Má odpověď?
Už pro mne nejsi mon ami.
Chceš to slyšet hned?
Otevřel´s mi oči a osušil slzy.
Řekl jsi: neplač a probuď se,
tohle je svět!
A záhy jsi v plameny
uvrhl všech kopřiv květ.

Pokrčím rameny
A vlasů mých prameny
lehce se zachvějí.
Dotknu se slaných krůpějí
Na svých řasách.
Nejsou tam.

Nejistě se k tobě nakloním
a pak tě pevně obejmu.
Můj příteli, už pro mne nejsi mon ami.
Mon cher, můj nejdražší, to jsi teď.
Podíváš se na mně.
A teď já budu pro tebe mon chére.
Navždy
ta chérissant.