Někdy
Někdy
Někdy si myslím
že nehodím se ke svému životu
nebo on ke mně
Někdy se v něm zapletu
a daleko ve snu je má země
A chodidla mě občas bolí
pomoc čekám jako slepec
Bílou holí vyťukávám
"příteli, napověz"
Stále si ještě přeji cokoliv
jako si přejí slunce
větve od oliv
V prachu
co usedá mi v pokoji
vykreslím písmem
svá tajná přání
Příteli
kde jsi se slovy s utajeným rýmem
přijď dříve než splynu
spolu s ohněm a jeho dýmem
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Větve své slunce
vždycky chytí...
nezůstanou napořád ve stínu...
stejně tak přání
v lidském žití...
tak přestaň myšlenkama
bloudit do dýmu...
Huš, babo!!!
15.05.2007 15:27:00 | Cecilka
Pevně věřím, že Přítel je stále s Tebou...a morseovka bílou holí nezní světem naprázdno.
Moc krásná-posílám bodíky a opravdu vřelý pozdrav :o)
12.05.2007 17:55:00 | Navire
