Každoměsíční melancholie
Každoměsíční melancholie
Anotace: Mateřství… někdy i životní paradox…
Vždycky, když ke mně přijde
ženské měsíční požehnání,
chce se mi plakat…
Skrytá genetika matky
pravidelně vykřikuje svou touhu
do mého těla
Nechávám tu zvláštní bolest
(stejně jako mnohé jiné)
projít svým vývojem života a smrti
Utírám měkkost těchto dnů
do víček panenky z dětství
(a brečím do Tvého prázdného polštáře)
Pravidelně opouštím červený vlak
vlastního mateřství,
abych mohla stírat pel
z cizích příběhů dětí
… jen konečky prstů
jemně se dotýkám
slzí v koutcích duší
(víc nezvládám)
… prý děti víc slyší
cizí matky …
(pravda, která bolí,
i hojí…)
Komentáře (14)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk16.05.2007 17:48:00 Rádoby zoufalá
taky říkám absolutně nádherná
jen si neodpustím dodat, že to jsou ty jediné dny, kdy i já jsem průbojné díťátko a každému konečně řeknu, co si zaslouží - takže poněkud naopak:-)
15.05.2007 21:38:00 NikitaNikaT.
Ta 100% není za bolest, ale za pravdu. Krásně jsi to vystihla, s tím koncem soulasím, neříkám, že doslovně, ale něco na tem je ... nevím, proč ... chtěla bych jisté věci také zažít, prožít a stále to nějak nende ... a já vlastně nevím, jestli to vůbec někdy půjde a možná se to vživotě nestane a já pak třeba zůstanu sama ...
14.05.2007 13:50:00 whiolet
v nejbližší době mít děti nehodlám:)ale přesto jak jsi to podala fííííha naprosto síla:)
12.05.2007 13:55:00 Lizzzie
abych se neopakovala...dokonalost sama:)
ale to je dost špatné vyjádření protože city jako takové nejsou dokonalé a možná právě proto dokážou být i tak krásné...
a ty jsi tak citlivá a proto možná tvé básně jsou i tak krásné nu:)
je to tak a jinak to prostě nevidím:)
10.05.2007 15:58:00 Pilous
Ahoj Levandule - je to fakt dobrá báseň. Díky za komentík. K tomu, že jsem nepřijel: těšil jsem se, ale vrátil jsem se pozdě z pozemku + byl jsem po noční + hlídal jsem našeho Honzíka (manželka na noční)... prostě okolnosti tomu nepřáli. Na druhou stranu - není všem dnům konec. Měj se hezky.
10.05.2007 09:25:00 paranoidandroid
Přestože je z toho cítit obrovský smutek, je to nádherná báseň. A souhlasím se Snem...
10.05.2007 08:46:00 s.e.n
Paradoxně nebývá někdy vyslyšena touha ta nejúpřimnější.A potom se mění na lásku k těm co ji moc potřebují.A myslím,že je to krásný a rovnocenný cit jako mateřství.
