Pohled do dálky

Přes sklo okenní tabulky
svůj pohled upírá do dálky,
už nemá v očích ty plamínky,
ale v mysli už jen vzpomínky.

Byla malá holka s copánky,
když kluci ji za ně tahali,
milovala při svíčkách večery,
to pohádky se vypravovaly.

Dívku, co vyrostla z té holčičky,
chlapci rádi si dobírali,
to pro její krásné dolíčky
a ji pak studem tváře hořely.

Jen jeden si získal její srdce
a nade vše ji miloval,
plakala dlouho a hořce,
když krutý osud jí ho vzal.

Dnes v domě jejich dcery bydlí,
do oken jí svítívá sluníčko
a její oči rozjasní se ve chvíli,
když za svými zády slyší: "Babičko".

Když přijde vnuk, který tvář svého dědy má...