Dveře do snu
Dveře do snu
Anotace: … mé nové nejmladší dcery (dcery Pavla)… mění můj dosavadní domov na nový… ale…
Každý si v sobě nosí svou ulitu
Já mám kostku,
ve které se schovávám
před celým světem
Svůj stud z únavy
nehty vrývám
do prostěradla
(z rohu do rohu
zpytuji svědomí)
Okno do nebe
a dveře z Lucčiných obrázků
- jsou na nich její sny
(i nový domov)
Budu se stěhovat do toho snu
(jednou)
Jenže…
Stěny mé kostky jsou tolik pevné
(letitý domov)
… vrostlo do nich mé soukromí …
… suchou větev obrůstá břečťan
a bílý nábytek voní jarní trávou
ze štětce minulosti
(sama jsem si pomalovala zadní části nábytku u postele)
A Ty… mi s lehkostí sobě vlastní
jen tak do mobilu říkáš,
že Ti nevadí, že se přistěhuji i s únavou,
že ji prostě vyženeme…
Obyčejná slůvka
o obyčejných pocitech
strachu… únavě… domově…
se mění, na Tvých dětských rtech, Lucinko,
v zaklínadlo – to zvládneme…
Budeš asi čarodějka… po mně :-)
… protože jsi kostku změnila v kouli,
která se může bezstarostně kutálet
z Prahy k Tobě do domečku
a zase zpět…
dokud se neusadí…
(Ty víš, že to pro mě není lehké…
protože tu musím nechat svoji dceru…)
Komentáře (22)
Komentujících (22)
Doporučit
Tisk07.06.2007 16:08:00 lucy1
Moc hezké (brečím) dojalo mě tvá slůvka.
neboj třeba Lenka změní svůj názor třeba půjde snámi ikdyž je to jen teorie je hezká kdyby,kdyby ale to se asi nestana přesto můžeš doufat a cítít sní co vše ti po drátu sms napíše nebo po telefoní lince zavolá nového.
NEBOJ TVOJE ÚNAVA SE ZMĚNÍ V HŘEJIVOU LÁSKU A V ODPOČINEK KTERÝ SI DO TEĎ NEZAŽILA:-*
07.06.2007 14:42:00 vapiti
Báseň je mi velmi blízká, mému srdci se taktéž stýská při pomyšlení na cestu, která ho očeká - odloučení od domova. 100 km není zas tak mnoho, ale nové stěny, noví lidé, nové město, jiné stromy.
Držím palce ať to brzy dopadne a tvary Tvé kuličce co nejhladší. Kostky dnes nejsou v módě. :-))
27.05.2007 14:53:00 Lucyane
nevím,co bych měla dodat...tento pocit jsem ještě nezažila, ale věřím, že to není jednoduché opustit to,co už jsi jednou budovala...Přeji hodně štěstí:)
25.05.2007 14:38:00 lonely.princess
EMT...jsem přemýšlela:-)Extra Moc Tleskám.-)
a věřím,že budu líp:-)
a posílám pár náplastí levandulových:-)
23.05.2007 18:21:00 HarryHH
Čim víc stárneme, tím více ze změn máme strach a tím méně jsme ochotni je akceptovat ,
..... bojím se toho období kdy budu již tak starý,
že nebudu schopen žádné změny .... vyjma té definitivní ...
21.05.2007 21:48:00 Rozárenka
Levandulko...nemám co říct, neznám ten pocit, ale držím pěsti, a posílám pár chomáčků bílýho štěstí směrem ku Praze, zítra si je vyzvedni na Karlově mostě u malíře obrázků:) pa..!
16.05.2007 16:35:00 Koprtinka
Já se stěhovala sedumkrát :) Baťoh, pár věcí, knížky a psa... Ale udělat ten krok, mi někdy trvalo... Ty už máš přece přes práh daleko překročeno.
16.05.2007 10:40:00 G.P.
Víš Ty co? Dáme Ti barvy a štětce a taky celou jednu obrovskou stěnu, aby sis na ní mohla namalovat svůj nový domov...
16.05.2007 09:19:00 JardaCH
... máme svůj svět zaběhnutej a důvěrně známej ... těžko přijímáme změny ... ale někdy to jinak nejde ... a tahle změna je dobrá ...
15.05.2007 21:34:00 NikitaNikaT.
Ach Levandulko, básenka je to moc překrásná, některá slova, jako bys mi vzala z úst ... cítím ale jistou bolest, snad stesk, ... asik víš. Dnes je špatný den, krom teho, že mě bolí záda, za krkem, moje pitomá skoliosa ...atd. život je pes, ale umí být i peříčko, jak jsem už někomu psala. Co se to dnes děje. ... plácám ... promiň, vždyť se to sem ani nehodí. Ta básen má v sobě velmi, velmi mnoho a tak ... je ve mně spousta zamyšlení, přemýšlení, možná i výčitky .... Hezký večer Tobě a Pavlovi.
15.05.2007 21:29:00 j.c.
snadno vzít nábytek, co vlastni zdoben malbou
tretek pár, kouli či kostku obehranou,
prostěradlo, polštář a něco na přezutí,
však nejtěžší je vždy - to rozhodnutí
***
Jiří senior
15.05.2007 21:01:00 Lota
...vidíš, já mám taky svůj svět...nemá hrany, to je lepší...jako ta koule...mám okruh...okruh veřejné samoty...
15.05.2007 19:14:00 Navire
Skvěléééé! Obrousit hrany kostce vážně nedokáže jen tak někdo, na to vem jed!:o)
15.05.2007 16:01:00 Rádoby zoufalá
Ta je moc krásná:-)
Jinak Tě absolutně chápu - mně jenom změnili v kuchyni lino a dům odnaproti natřeli na nějakou divnou barvu a já se cítím absolutně vyděšená tou závratnou změnou. Těžko se přizpůsobuji:-)
15.05.2007 09:25:00 Lizzzie
cítím v tom tolik maminkovské dobroty až se mi po té mé, co je na služební cestě začalo stýskat:)
15.05.2007 08:17:00 uživatel smazán
... život je občas pěkně zamotanej ... dávejme dětem lásku a zase lásku ... nikdy je neztratíme ... zlatíčka ! Děti patřej všem (svým způsobem) !
