Jak jiný je...
A zvláštní...
Svět
co vidím
má jiné barvy
než jak měl před léty
I snad ten
Úsměv
Tváře
Rty
a konečně i vrásky
Jak jiné jsou všechny
Podivné obrazy
nitra
Vidím i světla tam
Kde bývala šerá tma
Neprůhledná
Nechápu
Čím to je
Že vidím dál
než vídával jsem před léty
Že vidím
co skryto jiným
svou tvář teď odhalí
a odestře se i závoj
co skrýval duši
Prohlédnu schránku
a vidím hluboko
............ až k srdci
Jen jedno nechápu
I když tak navzájem odlišní jsme
Svou podstatou jsme všichni stejní
Závoje mámení prohlédneš - li
jsme všichni docela obyčejní
A že každý z nás je jedinečný
Je to jen podivný omyl
V každém z nás
tkví obraz jednoho počátku
A těch znaků co máme v DNA
Ha-ha-ha-ha-ha
To je jen Božské mámení
Aby dýl trvalo
než sami dojdeme k závěru
Že všichni jsme skutečně stejní
V samé své podstatě
.....sobečtí darebáci...!
I tahle báseňka je krásná až na ten konec. Máš takovou slovní zásobu i fištrón, tak proč tak drsně?
27.05.2007 20:57:00 | Verule
..řekla bych, že jsme to co rozdáváme..
..a ty..rozdáváš hezky a zajímavě..
15.05.2007 20:57:00 | isisleo
takové no jak to jen říct.. zvláštní? asi ano to je to slovo. Je v tom hodně… dobrá myšlenka jako vždy. Která velice dobře zaujme. A na jednu stranu máš pravdu.
15.05.2007 14:31:00 | Najlin