Po lesní pěšině směrem k mýtině
mravenec Teodor šel.
Byl si tak jistý, že podle listí
pozná správný směr.
Ten malý popleta byl kousek od lesa
na zádech jahodu si nes.
K domovu daleko v zádech ho bolelo,
kdyby ho aspoň někdo svez.
Pak se však setmělo, strach padl na něho
mravence maličkého.
Lehl si do trávy poslouchal komáry
a zmateně mžoural do dáli.
V tichu večera usnul ten popleta
znaven štrekou namáhavou.
Nožky ho bolely už dál jít nechtěly
tou cestou hrbolatou.
Nech je Tvoj syn zdravý,
veselý,chápajúci,hravý...
Nech všetkých život íska
Nech žijú,MRAVENISKÁ...
25.09.2007 12:31:00 | džemo
Tak tady se fantasticky bavím a doufám že mě nikdo neslyší jak si tu tvou básenku vesele notuju a máchám rukama a tak divně se natřásám…Pa pa pa papd ,,,
24.09.2007 20:07:00 | kouzelníček
:D u tý části
'Pak se však setmělo, strach padl na něho
mravence maličkého.' sem čekal něco jako a těžká bota na něho dopadla... tebo tak něco :D :D
09.06.2007 12:41:00 | niemante
Nemluvte mi tady o mravencích,
vybílili mi celou špajz.
Vyrojili se u mně o vánocích,
nějaké jsem v buchtě taky zblajz.
Nemám nic proti bílkovinám,
raděj míň než armáda.
Pro ně jedlou laskominu prostírám;
leželi bez hnutí. Paráda
24.05.2007 21:05:00 | jehlaspichlas