Krutost

Směje se.
Ukážu na ni hlavní
brokovnice a smát
se přestane.
Jsem to teď
já, kdo má na rtech
úsměv, ohavný škleb,
který tě bude strašit.
Zmáčknu kohoutek,
Cvak, poprvé,
nic...
Cvak, podruhé,
zase nic...
Přestávám se ovládat.
Dívá se mi do tváře,
dívá se do tváře Smrťáka,
neznajícího slovo lítost.
"Jak dlouho mě už podvádíš?"
rozkřiknu se na ni.
Neodpoví, jenom svěsí hlavu.
Potáhne.
"Nefňukej ty děvko!"
Udeřím ji pažbou do
obličeje.
Krvavá rána na její
hlavě teče...
Když tě nemůžu mít já,
tak....
tě nebude mít nikdo.
Rozchechtám se jako blázen
a přiložím ji hlaveň
ke spánku.
Napolo omráčená
vnímá má slova.
Poslední slova,
které slyší před smrtí:
HEZKÝ SNY, COURO!
Výstřel protne tichou noc...