o čase

Mráz proběhl se mi po zádech
kéž i já bych mohla v prosluněných zdech
jednou si vzpomenout, že nebylo jen jednou

prstem rozvířit ten prach na oknech
s očima zavřenýma, zatajený dech
objevit, že dvakrát je někdy víc než třikrát

břemeno života, unavený vzdech
se sněhem ve vlasech, teď už žádný spěch
prostě si uvědomit, že počítat je nějak zbytečné